Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DAmen se potichu ztrEmácí, okno zarůstá tmAmou,
z myšlenek mých jsou ptGáci, hlava je oblohCou,
sama několik nDmocí odčítám ztráty svAmý,
nemocná svoji mEmocí, oči mám bolavAmý.
R:Já se nerada vzdGávám, když vím, že šanci mCám,
po pádu rychle vstGávám, smutku nepropadDám,
snad se mi někdy zdDmává, že je naděje prAmyč,
srdce horký jak lEmáva najde od zámku klAmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sAmrdce horký jak lEmáva najde od zámku klAmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: